MUZIKOTERAPIE

SOUND BATH - SOUND HEALING - RELAXAČNÍ BUBNOVÁNÍ - ZVUKOVĚ VIBRAČNÍ MASÁŽ - SENZIBILIZAČNÍ MASÁŽ

CO JE TO MUZIKOTERAPIE

Pojem muzikoterapie se skládá ze dvou slov - muzika a terapie. Tato slova mají řecko-latinský původ. Řecky moisika - latinsky musica - znamená hudba;
řecky therapeia -therapeineio -latinsky iatreia - znamená léčit, ošetřovat, pomáhat. V praxi se však běžně používají i pojmy hudební terapie a léčení hudbou.
Muzikoterapii můžeme definovat jako odborné využití hudby a hudebních součástí k podpoře, zachování a obnovení mentálního, fyzického, emocionálního a spirituálního zdraví. Hudba a její nonverbální, kreativní, strukturální a spirituální kvality jsou užívány v terapeutickém vztahu jehož úkolem je podpora kontaktu, interakce, sebevědomí, učení, sebevyjádření, komunikace a osobnostního rozvoje klienta.

STRUČNÁ HISTORIE MUZIKOTERAPIE

Příběh muzikoterapie začíná daleko v naší minulosti. Jedním z prvních doložených záznamů o využití hudby a jejích léčivých účinků najdeme ve Starém Starý zákoně.
 Krále Saula, kterého trápily deprese, pomohla vyléčit hra na harfu. 
Egypt je považován za jednu ze základních kolébek civilizace. Hudba je po celou jeho fascinující éru využívána jako mocný nástroj pomoci při léčbě i jako léčebný prostředek.
Jednou z úžasných technik bylo plavení se na lodi za doprovodu hudebních nástrojů. Mnohým dalším technikám Egyptem využívané terapie zvukem je a zcela určitě i bude věnován další výzkum.
Řecko a jeho byl bůh Apollon, který byl uctíván jako bůh hudby, slunce a medicíny. Terapii hudbou znaly a používaly i další starověké civilizace jako Asýrie, Babylon, Izrael, Indie, Čína a v neposlední řadě Řím. Za jednoho uz prvních muzikoterapeutů je považován Pythagoras, starořecký hudební teoretik, filozof, akustik a matematik.
Pythagoras vytvořil hudebně-léčebnou metodu, jejíž hlavní myšlenkou je, že hudební harmonie má zprostředkující funkci mezi harmonií vesmírnou a mezi vnitřní harmonií člověka. Číselné poměry (kvantitativní vztahy) považoval za pravidlo hudby.Hudební terapií se zabývali i Platon a Aristoteles.
Platonův takzvaný etický princip navozuje žádoucí psychický stav hudbou, to znamená, že pokud chceme někoho rozveselit, zahrajeme něco veselého. 
Aristoteles byl přesně opačného názoru. Muzikoterapii je však stále ještě v mnoha ohledech neprobádanou krajinou.
Proto je zcela běžné, že jsou její aspekty, účinky, působení i metodika více či méně odlišné dle základních zdrojů, ze kterých muzikoterapeut ve své praxi vychází.

CO HUDBA DOKÁŽE POMÁHAT LÉČIT?

Hudba významně ovlivňuje vegetativní funkce - srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání, svalový tonus, motoriku i termoregulaci.
Používá se ke zmírnění bolesti, úzkosti, strachu (např. při chirurgických nebo stomatologických zákrocích), u poinfarktových stavů, při léčbě dlouhotrvajících chorob (např. tuberkulózy).

V psychoterapii se hudba užívá k léčbě adaptability, komunikace, v souvislosti s neurózami a pod. Hudba je sama o sobě komunikací, proto umožňuje oslovení a porozumění i tam, kde jsou narušeny běžné mezilidské kontakty. Pomáhá jednak poslech hudby (tzv. receptivní muzikoterapie) a jednak aktivní provozování hudby - např. jako emoční ventil, jako prostředek restrukturace vztahu jedince a kolektivu a pod. Za důležité se také, v návaznosti na Junga, považuje napojení na základní zákonitosti fungování světa (Weltklang, archetypy…). Užívají se různé metody muzikoterapie - racionální, sugestivní, abreaktivní, tréninková, interpersonálně korektivní atd. Muzikoterapie může být individuální, skupinová nebo hromadná. Užívá se (např. u autistických dětí) tzv. akustická dieta - omezení zvukových podnětů na triangly či zvony. Reprodukovaná hudba s následnou reflexí se užívá při léčbě alkoholismu a toxikomanie. Aktivní muzikoterapie je účinná při rozvoji psychicky i somaticky zaostalých dětí. Významná je také léčba postavená na práci s vlastním hlasem, resp. zpěvem - hlasová terapie. (Wikipedie)